Včera jsme si za svitu svíček s dětmi povídali o adventu, Vánocích a vánočních zvycích. Některé z nich jsme si vyzkoušeli, zahráli jsme si hru s oříškem a tradičně věštili z knih. Některým dětem knihy předpověděly, že budou kamarádit se zvířátky, jiné budou cestovat a jezdit na výlety a některé budou doma trochu zlobit. (Rodiče, nezlobte se na ně, vždyť jim to předpověděly knihy .
O vánočním setkání nemohla chybět čerstvá domácí vánočka, křížaly a nealko punč. Děkujeme, babičko, za skvělé vánočky.
Co si nejvíce přejí děti od Ježíška pod stromeček? Velmi častá odpověď byla knížka, někteří kluci chtějí superrychlé auto, někdo tričko, několik dětí živé zvířátko, jedna holčička si přeje sestřičku a vícero dětí vyslovilo přání, aby byli všichni zdraví a měli na sebe doma více času. Ježíšku, my knihovnice se přimlouváme hlavně za pěknou knížku a taky tu sestřičku.
Černou hodinku děláme každoročně, jsme připraveni takřka na vše, ale letošní zájem dětí nám vyrazil dech. Optimální počet pro kouzelnou atmosféru je kolem 20 dětí. Včera jich přišlo 41, to jsme opravdu nečekali. Nosili jsme další stolečky a sedátka, dovářeli punč, krájeli další vánočky… Ale společně jsme to zvládli. V hlavě máme další nápady, i to, jak v takovém množství dětí, navodit příští rok opět kouzelnou atmosféru.
Ještě jeden postřeh z černé hodinky: rodiče, prarodiče, povídejte si se svými dětmi, chybí jim to.